🎭 Co mě naučilo loutkové divadlo o lidské psychice?
Než jsem se začala věnovat NLP, vzdělávání dospělých a práci s osobní změnou, prošla jsem světem loutkového divadla.
Tehdy jsem netušila, že si z něj odnesu jednu z nejdůležitějších lekcí o člověku.
Každá loutka má svůj charakter.
Jinak se pohybuje.
Jinak reaguje.
Jinak vidí svět.
A když se na jevišti potkají dvě postavy, nevzniká konflikt proto, že by jedna byla špatná a druhá dobrá.
Každá jen sleduje svůj vlastní záměr.
Po letech práce s lidmi mám pocit, že podobně funguje i naše psychika.
Často o sobě mluvíme, jako bychom byli jedna osobnost.
Jenže ve skutečnosti v nás bývá mnoho různých hlasů.
Jedna část chce vykročit.
Druhá chce zůstat v bezpečí.
Jedna touží po změně.
Druhá připomíná minulá zklamání.
Jedna část chce mluvit.
Druhá radí mlčet.
A stejně jako v divadle ani tady nebývá řešením některou postavu odstranit.
Mnohem užitečnější bývá pochopit, proč na scéně vůbec je.
Jakou roli hraje.
Co se snaží chránit.
A co potřebuje, aby mohla spolupracovat s ostatními.
Možná právě proto mě dnes tolik přitahuje práce s vnitřními částmi osobnosti.
Nevidím v nich nepřátele.
Vidím postavy příběhu, který si každý z nás nese uvnitř.
A někdy stačí, aby se mezi nimi objevil dobrý režisér.
Nebo možná Lovec, který dokáže chvíli pozorovat, naslouchat a porozumět tomu, co se na vnitřní scéně právě odehrává.
Jaká postava se dnes hlásí o slovo ve vašem vnitřním divadle?