Kdo jsou sabotéři v hlavě a proč s nimi nebojuji
Většina lidí si myslí, že jejich problémem jsou sabotéři.
Že se jich potřebují zbavit.
Umlčet je.
Přemoci.
Vyhnat z hlavy.
Jenže moje zkušenost je jiná.
Čím víc s nimi člověk bojuje, tím více síly jim často dává.
Sabotér totiž nebývá nepřítel.
Ve většině případů je to část osobnosti, která se snaží pomoci.
Jen používá zastaralý způsob.
Možná kdysi chránila před odmítnutím.
Před zesměšněním.
Před zklamáním.
Před bolestí.
A protože svou práci bere vážně, pokračuje v ní i dnes.
Jenže život se mezitím změnil.
A tak vznikají známé situace:
„Ještě nejsem připravený.“
„Až budu mít více zkušeností.“
„Co když to nevyjde?“
„Co když se ztrapním?“
„Co když to není dost dobré?“
Na první pohled vypadají jako překážky.
Ve skutečnosti mohou být stopami.
Informacemi.
Důležitými zprávami o tom, co se uvnitř člověka odehrává.
Proto se sabotéry nebojuji.
Raději je poznávám.
Naslouchám jim.
Ptám se:
Co se snaží chránit?
Čeho se obávají?
Co potřebují?
Někdy se za kritikem skrývá strach.
Někdy za perfekcionistou touha po uznání.
Někdy za leností vyčerpání.
A někdy za odkládáním obyčejná nejistota.
Když sabotéra poznáme blíž, často zjistíme, že není tak děsivý, jak vypadal z dálky.
A právě tehdy se může proměnit.
Ze strážce starých omezení se může stát spojencem.
Protože skutečná změna nezačíná válkou proti sobě.
Začíná porozuměním.